Že žijeme v době
zvláště pamětné, neobyčejné, každý soudný z nás určitě
cítí. Jsme na rozhraní dob zapadajících, umírajících a doby
nové, vycházející z rumu a popela světa právě se hroutícího.
Žijeme v agnoii doby příliš sestárlé.
A jak člověk v
posledních chvílích, když duch jeho už na polo uvlolněn jest,
více vidí a cítí v dotyku už s mysteriem nadsmyslným, poněvadž
zatemňující závoj smyslů už padá, padá – tak i dokonávající
náš věk v agonii své, otvírá široce zraky nadsmyslné (lze-li
takto mluviti) a prorocké pravdy jeví se mu co jasná tušení, a
co bývalo více méně skryto – zášlehy věčné pravdy, tak
marně mudrci všech dob hlásané, vynořují se jako horečně z
jeho nadsmyslně vzrušeného vědomí. Ano skonávající náš svět
má horečné, ale prorocké sny.
Duch proniká teď hmotou silněji
než kdy. Úkazy, nám slepě tápajícím přepodivné, jeví se na
všech stranách a mluví nám o tajemstvích, posud nechápaných.
Věci neuvěřitelné dějí se, mátohy chodí světem a naplňují
hrůzou a podivem lidstvo. Nová učení ozývají se ze všech úhlů
světa, vanou jako silné větry z dálných končin i z blízkých.
Julius Zeyer
Text pochází z druhé poloviny devatenáctého století
Podobné články: Cítím potřebu změny. Co mám dělat?, Uplatňujme principy harmonie v každodenním životě - jen meditovat nestačí, Filištíni, hledači a klíč k vyšším dimenzím
Podobné články: Cítím potřebu změny. Co mám dělat?, Uplatňujme principy harmonie v každodenním životě - jen meditovat nestačí, Filištíni, hledači a klíč k vyšším dimenzím
Žádné komentáře:
Okomentovat