pondělí 30. dubna 2018

Tajemství našich bankovek aneb esoterický výklad jejich symboliky, část I.




Tajemství našich bankovek aneb esoterický výklad jejich symboliky, část I.


Jaká tajemství, jaká poselství a skrytá sdělení nám skrývají naše bankovky? Vydejme se spolu po jejich stopách a nahlédněme při tom do těch čaker, které byly pro ony velikány naší historie, jež se na nás z líců bankovek dívají, klíčové a formovaly nejen jejich životy.



Začněmež dvacetikorunou. Ta je dnes již neplatná. Je na ní podobizna Přemysla Otakara I. S tímto panovníkem začal náš stát vlastně jako království existovat, i když tenkrát ve skutečnosti existoval již více než půl století. Díky Otakaru I. získal Fridrich II. z dynastie Štaufů císařskou korunu Říše západořímské. Jako odměnu potom získal Otakar I. roku 1212 Zlatou bulu sicilskou, kterou se český stát uznává jako nedělitelný samostatný územní celek povýšený na dědické království. Zlatá bula sicilská je nejvýznamnější politický dokument v dějinách Českého státu. Když si nastavíte bankovku proti světlu, tak se vám ukáže mystický obraz, kde Přemysl Otakar I. nese uprostřed čela královskou pečeť a jeho královskou korunu mu zespod obepíná líce jako válečná přilba. Jest to upomínka statečnosti, jíž si korunu královskou vysloužil. Kříž na jejím vrcholu zde vytváří božský ochranný nosník, který je znakem požehnání.

Jako každý úspěšný panovník, tak i Přemek Otakar I. měl nadprůměrně otevřenou třetí čakru, která je mimo jiné centrem vůle. Ta byla v jeho případě na 92%. Jeho druhou nejsilnější čakrou byla šestá – třetí oko. Otevřenost 90%. Měl také do určité míry rozvinutou jasnovidnost.


Padesátikoruna, dnes již také neplatná, zobrazuje Anežku Přemyslovnu, dceru Přemysla Otakara I. Dnes nejen blahořečená a blahoslavená, ale také svatá. Svého času byla Anežka zřejmě nejvzdělanější ženou vůbec. To jí však bohužel příliš štěstí nepřineslo. Jindřich, syn císaře Fridricha II., stejně tak jako anglický král Jindřich Plantagenet III., s ní byli zasnoubeni, ale oba se nakonec zalekli faktu, že Anežka je vysoce převyšovala svými znalostmi i svou duchovní úrovní a ze sňatku potom sešlo. Nakonec ji požádal o ruku sám císař Fridrich II., který mezi tím ovdověl, ale ani on neuspěl. Jako abatyše však významně přispěla co do politického dění v Čechách během kralování svého bratra Václava I. Na líci bankovky se hloubavě dívá na hořící srdce Ježíšovo. Na rubu bankovky je zdobné A – počáteční to písmeno jejího jména. Když se podíváme proti světlu, zjistíme, že pravé oko Anežky je umístěné na vrcholu sevřených bočních linií písmene A, které vytvářejí přepjatý, ostrý gotický okenní rám, kterým gotika řešila rozložení váhy mohutných staveb tak, že jimi sklouzávala po liniích ostrých oblouků. Tímto stavitelé katedrál pevněji ukotvovali do země své vize, jež se vzpínaly až k nebesům. A z tohoto vrcholu gotiky na nás oko svaté Anežky shlíží. V této bankovce je tedy ukryt nástup nového světonázoru, jehož byla Anežka nositelkou.


Jak se dá v případě Anežky očekávat, tak měla zcela otevřenou srdeční čakru – tj. na 100% a velmi silné léčitelské schopnosti. Zejména léčení dotykem dlaní (čakry v dlaních měla taktéž zcela otevřené). Sedmou, tedy temenní čakru měla otevřenou na 90% a dokázala se skutečně spojit s Bohem – Absolutnem – Vesmírem. Do určité míry měla také rozvinutou jasnozřivost. Předem například viděla smrt krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Měla poznání, empatii, pokoru a soucit. Byla to žena, která odmítla císaře a svůj život zasvětila pomoci svojí milované zemi a jejímu lidu. Byla ztělesněním moudrosti, dobroty a bezpodmínečné lásky.


Příště: stokoruna a dvousetkoruna


Jan


pondělí 9. dubna 2018

Energetické místo: Hrádek a Kostelík ( Kirchen Wald )




Hrádek a Kostelík

Na půl cesty mezi Trhovými Sviny a Žárem leží mezi polem, lesem a rybníkem maličká vesnička Hrádek. Když se vydáme podél mlýna a zbytků zaniklého strážního hradu ( oficiálně v mapách zaneseno jako "tvrz Hrádek" ) ze 14. století hlouběji do lesa po zelené turistické značce, dojdeme k impozantnímu skalisku, které je pojmenováno jako „kamenné jeviště“. Po levé straně v rokli se nalézá kámen s prastarým runovým či jiným nápisem. Tento nápis, resp. jeho význam je stále předmětem dohadů. Jednoznačně však dokazuje, že naši předkové znali a používali písmo již tisíce let před příchodem tzv. „slovanských věrozvěstů“. Energie kamene je jednoznačně pozitivní. Ať už nápis na něm je prací slovanského volchvy nebo keltského druida, jisté je, že zde v tomto energetickém prostoru pracovali oba. A nejen oni. Působili zde zřejmě i Germáni a Římané.

Rozvržení balvanů jistě není původní. Místo muselo být v průběhu christianizace pobořeno. Dá se předpokládat, že na vrcholu skály byla nějaká kamenná deska, na které se dalo ležet. Tomu by nasvědčoval i stav další lokality, která se nachází nedaleko.

Ve středověku bylo toto místo zemskou branou staré obchodní cesty, které se říkalo Vitorazská. Místní ji nazývali „Behemweg“ - česká cesta, proto zde byl nedaleko postaven strážní hrad a později také mlýn. Kamenická činnost byla na místě prokázána, tedy celý areál byl ještě mnohem větší. Celá stavba měla původně kruhové uspořádání. Velký pětiboký kámen, který trčí ve svahu a nelze jej přehlédnout, byl původně vrchní deskou kamenného stolce, který byl uprostřed areálu.



Když vylezeme na vrchol skály a dáme se na východ, opět po zelené, tak po necelých 350ti metrech dojdeme k velmi působivému a překrásnému místu. Tím jsou boží muka na kopečku nalevo od pěšiny, proti nimž je po pravé straně cesty postaveno několik řad laviček. Boží muka jsou zasvěcena Panně Marii. Místo se jmenuje „Kostelíček“* a na místě oněch kamenných božích muk z roku 1904 stála dříve poutní kaple, kterou dal v roce 1786 zrušit Josef II.
Zvláštní je nejen to, že Josef II. nechal zrušit lesní kapličku uprostřed tehdy ještě velmi řídce osídlených lesů Novohradska, ale také to, že kaplička byla postavena na kopečku, který zřejmě není jen tak nějakým obyčejným kopečkem….


Když se totiž na „kopeček“ pořádně podíváme, zjistíme, že z něj po levé straně od božích muk něco vyčuhuje. Je to obnažený kámen, ve kterém je vykotlaná obětní mísa. Kámen se totiž nalézá pod celým kopečkem. Kopeček byl uměle vytvořen, aby zcela zakryl původní svatyni, kterou nebylo zřejmě možno zničit. Toto není zcela běžné a jistě to muselo mít nějaký závažnější důvod. Místo mohlo zřejmě negativně působit na křesťanskou propagandu, a to asi nejen svým energetickým vyzařováním, ale také vizuálním. Nebylo by překvapivé, kdyby na kameni pod nynějšími božími mukami byl další a poněkud delší nápis od některé předkřesťanské kultury. Stejně tak jako si nedovolil nikdo zničit některé runové kameny ve Skandinávii, tak si nikdo nedovolil zničit ani takovéto kameny na našem území. Ať už to byla posvátná úcta či bázeň, takováto místa byla raději „jen“ zakryta než zbořena.


Kolem se zde kdysi nalézal posvátný háj, v němž dle historika M. Čapka lidé uctívali Černoboha. Původní poutní kaple zde byla prý postavena „na potlačení této morové pověry“. Na Dubíkově, dnešní kopec Dubí, měl v dubovém háji sídlo Světloboh, tedy Perun, nejvyšší z panteonu slovanských bohů. Dub byl jeho symbolem a posvátné dubové háje se nazývaly dubiny. Mezi kaplí a Dubíkovem, zhruba na půl cesty, ležel velký kámen, kterému se od christianizace říkalo jako tisícům dalších po celé Evropě „čertův kámen“. Ten byl však již z více jak dvou třetin rozebrán kameníkem Studeným, který jej použil na stavbu žlabů a schodů. Kdo ví, kolik sdělení, symbolů, návodů či magických znaků, které nám tu naši předci zanechali, skončilo ve všech těch schodech, zdech a základech všelijakých středověkých staveb….

V okolí byla pravděpodobně ještě další energetická místa a vše spolu bylo kdysi propojeno. Celý areál mohl být určitým komunikačním střediskem pro kontaktování s nezemskými či mimozemskými bytostmi. Bylo by naivní domnívat se, že naši předkové byli jen pasáčky ovcí či lovci jelenů.


Fotogalerie na Flickru obsahuje fotografie v plném rozlišení.



Hrádek a kostelík - Kirchen Wald


Jak zde pracovat

Energetický bod na skále se nachází, respektive prochází kamenem na vrcholu, který připomíná kazatelnu nebo řečnický pult. Energie bodu má sílu ca 786 000 BE. Protože je místo dobře přístupné a nehrozí, že by jej mohl někdo poškodit, uvádím zde jeho přesné GPS souřadnice: N 48°49.69515', E 14°41.50388'
Toto místo působí velmi silně na druhou čakru. Druhá čakra je centrem partnerských vztahů v tom nejširším slova smyslu, hojnosti, sexuality, ale také se lze pomocí speciálních meditačních technik dostat skrze tuto čakru do minulých inkarnací. Na takovýchto místech se také, mimo jiné, řešily rodové či sousedské spory, vstupovalo se do manželských svazků, komunikovalo se s již neživými či se pořádaly rituály hojnosti a řada dalších.

Postavme se tedy přímo na energetický bod. Představujme si, jak do prostoru pod pupkem nadechujeme zářící teplé oranžové světlo. Zadržujme na cca 5 s. dech a vnímejme, jak se teplé světlo mění ve žhavé a energie se v čakře silně akumuluje. Během výdechu vypouštějme světlo do celého prostoru břicha a vnímejme, jak příjemně pulsuje. Na konci výdechu si představujme, jak žhavé světlo zaplnilo prostor břicha a vyplňuje i nejbližší prostor kolem.

Můžeme zde meditovat také o následujících otázkách:

Nechybí mi kontakt se vším živým?
Vedu harmonický život?
Jak často si povídám se svými dětmi nebo partnerem?
Nepovažuji své dítě nebo partnera za svůj majetek?
Jsem si vědom plné odpovědnosti za své činy?
Vážím si své osoby jako bytosti s lidskou důstojností?
Ovládám své sexuální síly, aby neklesaly na hladinu pouhého sexuálního pudu?
Nepraktikuji sex pouze ze smyslnosti, povinnosti nebo pro výhody a zisk či jako prostředek
manipulace?
Nechybí mi duševní spojení v lásce, tělesném kontaktu a sexualitě?
Neprosazuji své ego na úkor druhých?
Jsem k sobě upřímný?

Energetický bod u božích muk se nachází na kamenném podstavci před vlastním pilířem. GPS souřadnice jsou: N 48°49.72750', E 14°41.70722'

Energie zde působící již není tak silná jako na „kamenném jevišti“, nicméně stále je dost silná na to, aby nám mohla být prospěšná. Má sílu cca 376 000 BE a působí na srdeční čakru. Toto místo zvané „Kostelíček“ má velmi silný genius loci a vnímám zde také něco, co bych označil jako „boží milost“. Každému, kdo s čistým srdcem žádá odpuštění, buďto zcela anebo alespoň zčásti odpuštěno bude. Každému pochopitelně dle jeho karmické zátěže.

Postavme se tedy přímo na energetický bod nebo kousek před něj. Pokud budeme stát přímo před podstavcem, bude to jistě dostačující. Představujme si, jak do prostoru uprostřed prsou nadechujeme zářící teplé zlaté světlo. Zadržme na cca 5 s. dech a vnímejme, jak se teplé světlo mění ve žhavé a energie se v čakře silně akumuluje. Během výdechu vypouštějme světlo do prostoru celého hrudníku a vnímejme, jak příjemně pulsuje. Na konci výdechu si představujme, jak žhavé světlo zcela zaplnilo prostor celého hrudníku a vyplňuje i nejbližší prostor kolem.

Můžeme zde meditovat například o následujících otázkách:

Miluji sám sebe?
Miluji druhé bytosti a vůbec vše živé?
Miluji přírodu a všechny její krásy?
Miluji život?
Co mě dělá šťastným?
Sdílím rád věci, které jsou pro mě hodnotné?
Dokážu dávat lásku světu kolem mě?
Dokážu odpustit lidem, kteří mi ublížili?
Toužím po svobodě? Jsem svobodná bytost?
Dokážu si cenit svobody?

*V mapě najdeme také místopisný název „Kostelík“, dříve Kirchen Wald.

Jan
www.homosignum.cz

BE - zkratka pro jednotky Bovis používané pro radiesthetická měření, označují energetickou vibrační kvalitu, pojmenování podle francouzského fyzika Alfreda Bovise (1871 - 1947)

Toto je rozšířená a přepracovaná verze článku, který vyšel v časopise Nový Fénix č. 11/2017