Julius Zeyer - Na rozhraní dob

Že žijeme v době zvláště pamětné, neobyčejné, každý soudný z nás určitě cítí. Jsme na rozhraní dob zapadajících, umírajících a doby nové, vycházející z rumu a popela světa právě se hroutícího. Žijeme v agnoii doby příliš sestárlé. 

A jak člověk v posledních chvílích, když duch jeho už na polo uvlolněn jest, více vidí a cítí v dotyku už s mysteriem nadsmyslným, poněvadž zatemňující závoj smyslů už padá, padá – tak i dokonávající náš věk v agonii své, otvírá široce zraky nadsmyslné (lze-li takto mluviti) a prorocké pravdy jeví se mu co jasná tušení, a co bývalo více méně skryto – zášlehy věčné pravdy, tak marně mudrci všech dob hlásané, vynořují se jako horečně z jeho nadsmyslně vzrušeného vědomí. Ano skonávající náš svět má horečné, ale prorocké sny. 

Duch proniká teď hmotou silněji než kdy. Úkazy, nám slepě tápajícím přepodivné, jeví se na všech stranách a mluví nám o tajemstvích, posud nechápaných. Věci neuvěřitelné dějí se, mátohy chodí světem a naplňují hrůzou a podivem lidstvo. Nová učení ozývají se ze všech úhlů světa, vanou jako silné větry z dálných končin i z blízkých.

Julius Zeyer

Text pochází z druhé poloviny devatenáctého století

Podobné články: Cítím potřebu změny. Co mám dělat?, Uplatňujme principy harmonie v každodenním životě - jen meditovat nestačí, Filištíni, hledači a klíč k vyšším dimenzím